Válka v roce 1866

(Zápis z rodinné kroniky Henzlových kolem roku 1946)

Již od jara 1866 se hovořilo o nastávající válce s Pruskem, čemuž nasvědčovala okolnost, že vojáci byli jednotlivě povoláváni na vojnu. Mobilizace byla prováděna postupně od jara, poslední vojáci rukovali o svatodušních svátcích. Válka vypukla v červnu a trvala pouze několik neděl. Po prohrané bitvě u Hradce Králové měli Prusové otevřenou cestu na Vídeň. Velké vzrušení pak způsobil v našem okolí jeden uprchlík od Králového Hradce, který vypravoval, že Prusové u Hradce rabují a chytají mladé muže k assentu. V Hluboké bydleli Henzlovi (dědeček Josef Henzl) ještě nad rybníkem v č. 52, co nyní je Dojáček, a sklep měli s vchodem hned ze světnice dolů po schodech. Tam dali všechny cennější věci a vchod zazdili a nahoru dali almaru. Když se rozkřiklo, že už jdou, hnali lidé dobytek do lesů k borovským dolům, kde současně zůstaly ženy a mladí muži, aby hlídali dobytek. Když Prusové přijeli do Krucemburku, byla jich po silnici od Ždírce nepřehledná řada a utábořili se pod Krucemburkem na lukách (v těch místech je nyní nová obytná čtvrť) a mimo to na obecních lukách za potokem. Bylo jich kolik tisíc a část byla ubytována v každém stavení. Tomu přihlížel zástup lidí na stráni za Hlubokou, mezi nimi i mladý Binko (zeť koželuha Skřivana, který byl tehdy v Krucemburku starostou). Do Hluboké přišli vojáci druhého dne; u Henzlů bylo asi 40 vojáků ve stodole a ve světnici měli jednoho důstojníka. Nebyli zlí a leckterý táta-voják pohoupal děti na klíně. Jeden kaprál koupil si od našich kohouta a snědl ho na posezení. Talíř vyhodil oknem; otec tatínka si pak na jeho počínání stěžoval. Když lidé viděli, že vojáci nerabují, vraceli se z lesů zpět, vojáci ani nemohli rabovat, protože všude, i po Černé silnici (spojuje Ransko s Borovou), kde stranou tábořili lidé, jezdila pruská patrola. Při dorozumívání staly se často žertovné scény, kupříkladu voják chtěl „kartofel“, sedlák rozuměl pantofel a podával mu dřeváky atd. Vojáci byli v Hluboké jen několik dnů, hlavně vozatajstvo, a pak táhli po silnici na Moravu k Vídni. Přišla pak náhrada za škody způsobené přechodem vojáků. V Krucemburku se udržovala dlouho pověst, že tehdejší starosta Skřivan si část náhrady ponechal a postavil si za ni původní starou koželužnu. Ovšem tato pověst je bezpodstatná. V Chlumě při odchodu vojáků vystřelil z vikýře jednoho statku nějaký Neuman. Nastal ihned poplach a současně podána zpráva oddílům, které byly napřed. Ty se hned vracely v předpokladu, že jde o vzpouru. Farář Kotrbelec, který byl tehdy ve Vojnově Městci, však obec od trestu uchránil. Přemlouval a prosil velícího důstojníka, který chtěl obec ze čtyř stran zapálit, že se nejedná o žádnou vzpouru, nýbrž o čin nezodpovědného člověka. Vzápětí nato vypukla cholera, snad byla zavlečena vojáky. Ve Vojnově Městci byli u jednoho kožešníka ubytováni tři nemocní vojáci; z té rodiny zemřel pak muž i žena. V Krucemburku zemřelo na choleru asi 60 lidí a 3 vojáci padli. V Hluboké neonemocněl na choleru nikdo. Tatínek se tehdy učil v Městci, na neděli chodil domů i v době, kdy v Městci tolik stonali. Ovšem tehdy byla špatná zdravotní opatření. V Krucemburku byl tehdy lékařem dr. Dub.