Historie stezek, cest a silnic procházejících KrucemburkemV roce 1917 nalezl František Janáček „z lihovaru“ při orání svého pole nad evangelickou farní zahradou zlatý uherský dukát. Bylo to v místech, kudy vedla stará ždírecká cesta, po které se jezdilo, pokud nebyla vybudována současná silnice. Peníz podle stáří náležel zřejmě někomu z vojska uherského krále Matyáše, které vtrhlo do Čech za panování krále Jiřího z Poděbrad.
Pokusíme se objasnit historii stezek, cest a silnic, které vedly přes Krucemburk a okolo něj. Začtěme se do zápisů starých kronik, abychom získali odpověď. Nejstarší byly stezky Liběcká a Trstenická, které sloužily kupcům a pocestným v době, kdy Krucemburk nebyl zmiňován, ale mohla zde již být osada neznámého jména. První písemná zmínka o Liběcké stezce je v listině, která byla sepsána kolem roku 1144. Stezka vedla od Čáslavi směrem k Brnu. Procházela mezi močály a bažinami, vinula se nepropustnými pralesy, po březích a údolích řeky Doubravy, Sázavy a Oslavy. Na vyvýšených místech stávaly strážnice. Pod Krucemburkem, v místech dnešní Hluboké, se křížila Liběcká cesta se stezkou Trstenickou vedoucí z východních Čech směrem na Polnou.
Ještě mnohem starší stopy nás zavedou do doby mezi druhým stoletím před naším letopočtem a pátým stoletím našeho letopočtu. Z tohoto období pocházejí nálezy římských mincí, bronzových spon a dalších předmětů, které byly nalezeny v Ronově nad Doubravou, Žlebech, Chotusicích a na dalších místech. Nálezy svědčí o tom, že římští kupci a řemeslníci chodili po stezkách podél břehů řeky Doubravy, kudy vedla obchodní cesta navazující na cesty vycházející z důležitých římských stanovišť nad Dunajem.
Liběcká stezka se ve 14.–16. století proměnila v cestu chotěbořsko-žďárskou. Začaly vznikat nové odbočky, které mezi sebou spojovaly nově založené osady. Objevily se tak nové cesty směrem na Německý Brod, Jihlavu, Chrudim a další místa. V 17.–19. století, za rozvoje železářského průmyslu v regionu, se na chotěbořsko-žďárské cestě zvyšuje frekvence přepravy. Kapacita cesty nestačí provozu, a proto je vybudována takzvaná erární silnice (hovorově „císařská“). Odbočovala v Golčově Jeníkově z vídeňské silnice, procházela Chotěboří a Žďárem nad Sázavou směrem na Brno.
Původní chotěbořsko-žďárská cesta vedoucí od Ždírce nad Doubravou rozdělovala les Hať, pokračovala přes pole pod Skalkou, křížila nynější ulici Drahotín a pod okny staré budovy Intermontu vedla k evangelické faře a napojila se na současnou silnici č. I/37. Při rekonstrukci této komunikace v první polovině osmdesátých let dvacátého století se tato skutečnost potvrdila při výkopových pracích v místě před bývalou evangelickou školou, když byly nalezeny zbytky původní cesty. Poblíž dnešního zdravotního střediska stál dům, který byl postaven v roce 1771 pro výběrčího mýta. Později bylo místo pro výběr mýta přesunuto do sousedního domu. Přes silnici byla umístěna závora a mýto zde bylo vybíráno až do roku 1902. Cesta pokračovala po břehu bývalého rybníka Dious pod Binkovými dolci směrem na Vojnův Městec. Roku 1825 byla postavena nová silnice na současné trase komunikace 1/37 od Ždírce nad Doubravou.
V Krucemburku před parkem se na ni napojovala silnice vedoucí do Starého Ranska. Ta byla vybudována r. 1828 knížecím rodem Ditrichštejnů vlastnícím tamní železárnu. Povrch silnice z r. 1825 byl prašný. Mimo Krucemburk byla osázena ovocnými stromy, většinou višněmi. V roce 1892 byla postavena komunikace do Hluboké, v roce 1902 silnice vedoucí do Hlinska směrem přes Košinov.
Pro zajímavost uvádím, že při výstavbě „erárni“ silnice se jezdilo od Ždírce nad Doubravou provizorními polními cestami vedoucími kolem Starého Ranska, Hluboké, Radostína a Polničky, přibližně místy, kudy v minulosti vedla stezka Liběcká.
Informační centrum
