Dějiny Raneckých železáren

Staré Ransko se připomíná jako kolonizační osada Ronwald při Liběcké stezce již v roce 1362. První písemná zmínka o železářském hamru v Ransku je pak z roku 1393. Od roku 1470 jsou uváděni jako majitelé hamerníci Jakub a jeho bratranec Petr, v roce 1485 Hanuš a Petr. Roku 1491 hamr kupuje Nikl Pivrle za 1250 kop míšeňských grošů. A do poloviny 17. století následuje řada hamerníků, v té době pracují také hutě v blízkém Sobiňově a Železných Horkách s tehdy moderními pecemi dýmačkami. I v Ransku tehdy zřejmě dolo k modernizaci tavicích pecí. V roce 1623 kupuje polenské panství rod Ditrichsteinů. Kníže Ferdinand po zjištění výskytu železné rudy nechává postavit v Ransku v letech 1667-1677 vysokou pec dle štýrského vzoru. Stoupající spotřeba železných výrobků v tureckých válkách pak vtáhla i zdejší železárny do výroby munice. Vyráběly se hlavně 12- a 24librové koule, granáty,střelný prach. V roce 1695 činila výroba střeliva 1214 centnýřů.Vyrábělo se i nejrůznější hospodářské nářadí, klíče, hřebíky apod. Po větrné bouři z prosince 1740 nastal nedostatek paliva pro vysoké pece. Hutě v Sobiňově byly uzavřeny v roce 1742 a již nebyly obnoveny, ranecké hutě ukončily výrobu kolem roku 1760.K obnovení hornické a metalurgické činnosti na katastru Staré Ransko dochází počátkem 19. století, kdy staré provozy nahrazuje modernější výroba. Dne 8. listopadu 1810 dává zemský guvernér v Praze souhlas k obnově ranských železáren, a to s podmínkou týkající se spotřeby dřeva k pálení dřevěného uhlí.K obnovení provozu byly restaurovány budovy v Ransku a v Hamrech. Domky na původním Dolním Ransku jsou odkoupeny,zbořeny a na jejich místě vyrůstá vysoká pec (1811-1814).Dynamicky se rozvíjející železárny přinesly velkou stavební činnost.Je postavena kovárna, kupolová pec pro slévárnu šedé litiny, modelárna, soustružnické dílny, vrtárna. V roce 1837 je postavena druhá vysoká pec, třetí pak přibyla v roce 1847. Zároveň je dána do provozu další kupolová pec a velká formovna pro výrobu odlitků. Železná ruda - převážně limonit a hematit - se v blízkém okolí obce těžila ve 3 dolech a na 11 povrchových nalezištích. Mezi nejznámějí patří důl Ranský, Gabriel, Josef, Alfréd, Mikuláš,Staroborský, Novoborský, Prokop a mnoho dalších v širokém okolí.Ruda se dovážela koňskými a volskými povozy. Největší množství železné rudy se těžilo v období let 1847-1855, kdy byla největší produktivita tohoto železářského komplexu. Ke zvládnutí rostoucích dodávek byly v roce 1828 uvedeny do provozu slévárny v Polničce. Důležitým zařízením v tomto podniku byla válcovací trať pro výrobu kolejnic, uvedená do provozu v letech 1838-1839. V roce 1838 byly obě slévárny sloučeny v jediný podnik, a to "Spojené slévárny knížete Dietrichsteina v Ransku a Polničce". Slévárny dodávaly výrobky pro vzmáhající se průmysl a železnici. Za zvláštní zmínku stojí dodávky potrubí pro výstavbu vodovodu ve Vídni, plynového potrubí pro Prahu a Vídeň a kolejnic pro železniční tratě Přerov - Olomouc a Bohumín - Krakov.Za prvotřídní kvalitu výrobků získaly železárny na výstavě v Praze v roce 1837 stříbrnou a v roce 1855 zlatou medaili, v témž roce pak na výstavě v Mnichově čestné uznání.V době největšího rozkvětu v letech 1850-1855 pracovalo ve spojených slévárnách a hutích okolo 1500 lidí, což znamenalo, že zde byl druhý největší podnik Čech a Moravy. V provozu byly celkem 4 vysoké pece a 17 kujnících výhní s hamerskými kladivy. Větší podnik se nalézal pouze ve Zbirohu. Nedostatek dřeva na výrobu dřevěného uhlí, nové způsoby výroby železa, ale hlavně používání koksu při tavení (Vítkovice, Kladno) zapříčinily zánik železáren. V roce 1862-1865 končí výroba v Polničce, v roce 1866 jsou definitivně uzavřeny poslední dílny i na Ransku. V době, kdy hutě a železárny pomalu, ale jistě zanikaly, otevírá na přelomu let 1872- 1873 pan Josef Janáček malou strojnickou dílnu, která je základem dnešního podniku ve Starém Ransku.